na Blog.cz

Co víc na to říct? Můj podnik milý, či mě podnik milý již není mezi námi. Až budete mít chuť na asijskou kuchyň, tak tady Vám již pšenka nepokvete. Přemýšlel jsem jestli smazat odkazy, ale asi není důvod. Doufejme, že se brzy vyvrbí nějaké jiné zázemí pro všechny zmlsance...

Tak už je to tady! Ačkoli se zážitky kupí, že by se dalo psát nepřetržitě a do nekonečna a ještě k tomu s exponenciálně se zvyšující frekvencí a tak dále, není prostě čas!

Vzhledem k tomu, že jsem se včera přistihl jak při dalším vzácném setkáním s mistrem Kaem přemýšlím, co o tom napíšu na blog a jaká fotka by byla k článku pěkná, rozhodl jsem se značně přibrzdit. Vím, že takhle dopadnout nechci a že toto byl přesný důvod, proč se nevěnuji čajovým (ani jiným) internetovým diskuzím, kde většina diskutérů je dávno odtržena od reality - tj. v tomto případě čaje a vnímání čaje, jako takového. Pokračování v blogování touto intenzitouby bylo pouze popřením mě sama (sebe sama? mě samotného?). No doufám, že víte co tím chci říci. :-) Aby tuto pasáž pochopili i ti co "naskočili" později, odkazuji na úplný začátek: články poprvé a jak jsem se stal obchodníkem, které osvětlují proč jsem vlastně začal s psaním.

Omlouvám se tedy všem, kdo čekali, že se na ně zprávy budou hrnout nepřetržitě, a oznamuji že po odeslání tohoto článku mizím do hor Nantou (střed Taiwanu) a poté dále na jih a žádné zprávy minimálně pár dní nebudou.

I poté nečekejte žádné příspěvky těžkého kalibru, neboť se chci věnovat naplno své práci (či spíše zábavě a posedlosti) to je, jak jinak, ČAJI!

Určitě jsou i jiné krásnější způsoby sdílení zážitků, než je blogování. Přiznám se ale, že určité potěšení jsem v této činnosti nakonec našel, takže stránky nezruším, jak jsem měl původně v úmyslu, ale jen značně zpomalím přísun příspěvků.

Texty a fotografie budou přibývat tak, aby mě dělaly radost a jen když budu cítit opravdovou potřebu, pohodu a zároveň se najde čas na tento způsob komunikace.

Věřím, že jedině tak budou mé myšlenky dělat radost i vám, čtenářům těchto stránek, a nestanou se jen další grafomanskou mrvou v internetovém kompostu.

Takže:

Se spožděním se dostávám také ke zprávě o setkání s panem Czaiem. Toto kouzelné jméno (sinologové opět prominou můj přepis - pokusím se to pak hromadně napravit) vyjadřuje značnou část jeho osobnosti. Někteří z vás ho měli možnost vidět při pražské návštěvě spolu s mistrem Chow Yu. Pan Čaják, jak mu říkám, je další (nejen) čajový fanatik a k tomu neuvěřitelně otevřený, přirozený a přátelský člověk. Pokud jsem kdesi na tomto blogu zmínil pány Radiče jako puntičkáře při výběru surovin pro jejich restauraci Futomi, nevím jak nazvat jeho.

Při výběru všech surovin dbá Czai na naprostou čistotu produktů i oblastí ze kterých suroviny pocházejí (pojem BIO zde asi neobstojí - možná BIO²?) a aby dokázal zachovat absurdně špičkovou kvalitu svých jídel a služeb, nikdy nepřijímá ve své restauraci více než 8 hostů denně! Stejně jako u mistra Kaa či Zhana (o tom prostě zatím nevím jak a co napsat), ztrácí jakákoli snaha popsat jejich čaje, či jídlo svůj praktický význam. Je to prostě neuvěřitelný zážitek, který je třeba prožít, vychutnat a žádná slova ani fotografie vám o skutečném zážitku mnoho neřeknou.

Přesto přidávám alespoň dvě fotografie a v budoucnu se pokusím napsat o tomto vzácném člověku a jeho čajovně/restauraci daleko více, protože lidí, jako je on, a míst, jako je jeho čajovna, není mnoho.Z čajového hlediska je totiž tento pán taktéž nesmírně zajímavý. Svůj čas má rozdělen mezi svou restauraci, každoroční jarní návštěvy WuYi, kde vyhledává nejlepší tradiční oolongy (dopadne-li vše dobře budou k dispozici i v Bílém jeřábu), Taiwanskými horami, kde hledá divoké čajovníky a Japonskem, kam si "odskočí" několikrát do roka do kláštera. Sbírka exkluzivních starých puerhů už je v takové společnosti takřka samozřejmost.

Nevím, nakolik vážně bral náš poslední rozhovor, protože téměř pokaždé se z různých důvodů při naší komunikaci takřka výhradně smějeme (bez překladatele se smějeme ještě více), ale je možné, že ho opět budeme moci uvítat v Praze, kam jsem ho pozval.

Doufejme a těšme se.